ALIBISTICKÉ DIVADLO
/původně Alibüstycké Ďyvadlo/

Alibüstycké Ďyvadlo /dále jen AĎ/ vzniklo v roce 1991, jako amatérské sdružení lidí, převážně studentů, chtějících se zabývat divadlem, jako fenoménem navýsost vhodným ke generačnímu sebevyjádření, a hledajících svůj vlastní divadelní výraz.

Naším prvním působištěm byl internátní klub “K 14” v Komárově, kde byla v roce 1992 uvedena také první premiéra - hra přítele souboru a posléze i jeho člena Marka Horoščáka - “Tři muži v cimře o kryse nemluvě”. Inscenace opatřená podtitulem: “Něžně cynická konverzační komedie s náznaky absurdity na filosofické téma”, byla debutem v pravém slova smyslu a posloužila souboru k osahání divadelního materiálu. Na jaře v roce 1993 uvedlo AĎ premiéru dalšího představení - U divokých Tonaků. Tentokrát sáhla dramaturgie k vnějším zdrojům - jednalo se o zpracování stejnojmenné povídky Petra Kouby. Zde se již začal formovat specifický divadelní výraz skupiny, založený na zvukové a vizuální interpretaci poetického textu s prvky nonsensu a dada. Významová poloha představení směřovala již zde k vyjádření metafyziky lidských vztahů přes totální banalitu. S oběmi inscenacemi vystoupilo AĎ na národní přehlídce mladého a netradičního divadla Šrámkův Písek ´92 a 93´. Zároveň v roce 1993 vstupuje divadlo pod správu kulturního a vzdělávacího střediska U Tří Kohoutů a své další premiéry uvádí v klubu Leitnerova.

Další novinkou AĎ, když pomineme spolupráci části souboru s Patrikem Vlčkem na hudebně recitačním pásmu básní Jana Skácela - “Kdo se vejde na housle”, byla inscenace vytvořená na podkladě poetického textu člena souboru Petra Nováka, uváděná s podtitulem: “Nonteatrální didaktické drama v oslabení”, a názvem Utopie. Zde bylo navázáno na výrazové směřování předchozí inscenace, ovšem s posunem k iracionalitě. Početně zbytnělý soubor se zde snažil, s použitím svérázných lyrických a metaforických inscenačních principů vytvořit vlastní svět, v němž podivné alegorické postavy vstupují do vzájemných vztahů, jimiž se snaží evokovat absurditu bytí a jeho “hloupých otázek”. Inscenace se opírala o svébytný jazykově ozvláštněný a hravý text, jemuž je vlastní především idea nonsensu. Utopie byla oceněna na Šrámkově Písku 1995 a postoupila na Jiráskův Hronov.

Ještě téhož roku si AĎ společně s mladými avantgardními výtvarníky a hudebníky, v čele s Járou Štětcem Pisáreckým a Petrem Slepicou, na jednu sezónu upravuje sklepní prostory na Antonína Procházky 5, kde uvádí několik večerů improvizovaných scének a výstupů. Byly zde provedeny adaptace krátkých satirických povídek A. Averčenka, hry Josefa Berga, Jeana Coctaua, vlastní tvorba AĎ a jiné nepravidelné texty. Šlo v podstatě o jakousi flexibilní formu kabaretního pásma, kde byly úspěšné výstupy dále reprizovány a méně zdařilá čísla nahrazována novými, čímž se prověřovala možnost jejich scénické existence přímým experimentem.

Na podzim roku 1996 realizuje AĎ další text P.B. Nováka, s názvem Arthur a podtitulem "monodrama...?", o němž si sami tvůrci nebyli jisti, naplňuje-li jeho žánrovou podstatu. Tato inscenace byla pokusem o uchopení vážnějšího tématu, problému vlastní identity, schizofrenního rozpolcení a existenciálních otázek. Vzhledem k ne vždy vyhovujícímu hracímu prostoru byla posléze z těchto praktických důvodů nastudována zvuková verze inscenace, hraná ve tmě formou rozhlasové hry. Na tomto experimentu si AD vyzkoušelo teorii pohybu divadelního znaku v praxi, když bylo nutno převést vizuální obsahy do zvukového vyjádření.

Další historie AĎ je již těsně spjata s I.patrem modelárny na Vaňkovce. V říjnu 1997 zde divadlo pořádá "Festival v I.patře", na němž je v premiéře uvedena "Hora Olivetská", montáž z nezávazných dramatických textů Jaroslava Haška a jeho bohémské družiny, provozovaných kdysi ve slavném hostinci U Zvěřinů. Inscenace již předem rezignovala na vyšší umělecké ambice, a snažila se bavit humorem Haškových zapadlých textů.

22.května 1998 uvádí AĎ na Vaňkovce svou zatím poslední premiéru Tři zlaté vlasy. Textová předloha pochází opět z dílny P.B.Nováka a byla doplněna fragmenty pohádek K.J.Erbena, jejichž motivy se poněkud parodicky proplétají již původním textem. Tématem je konfrontace kultu konzumní společnosti, jež nás obklopuje, a jemuž sami často podléháme, s fantaskním a idealistickým světem pohádkovým.......

Člen divadla Marek Horoščák obdržel v roce 1997 cenu Alfréda Radoka za scénář divadelní hry Mein Faust.
Lukáš Votava