Název pro Divadlo PUMOWO vznikl jako složenina tří anglických slov: puppet, movement a word, neboli loutka, pohyb a slovo.
Všichni zákládající členové divadla PUMOWO jsou studenty divadelně zaměřených studijních oborů, pod filosofickou fakultou Masarykovy university nebo divadelní fakulty JAMU. Prvotním impulsem pro vznik divadla bylo vyjádření nesouhlasu vůči současnému \"středoproudému\" českému divadlu. Myslíme si, že současné možnosti českého divadla jsou daleko pestřejší a rozmanitější, než jak jsou v současné době využívány. Nevidíme důvod, proč by se jednotlivé složky současné divadelní tvorby měly separovat a omezovat své vyjadřovací prostředky na výsostné uplatňování jediné ze složek divadelního výrazu. Dle našeho názoru by se měly všechny divadelní složky propojovat, což vzhledem k pestrosti, jež nám předchozí divadelní období nabízí, není možné. Jediné, co možné je, je zaměřit se pouze na některé z nich.
Vzhledem k tomu, že každý ze zakládajících členů, byl více vzděláván a cvičen v jiném divadelním spektru (loutce, pohybu a slovu), rozhodli jsme se tyto naše dovednosti propojit v jedno.
Co se týče poetiky divadla, chtěli bychom být divadlem aktuálním, nezaměřeným na abonentní návštěvníky velkých kamenných divadel. Divadlem schopným rychle a přesně reagovat na změny ve společenském dění. Dále bychom rádi podpořili myšlenku, že lidé by neměli chodit do divadla, ale divadlo za lidmi. To znamená, že dramaturg určí cílového diváka, kterému bude projekt určen a tomuto diváku se přizpůsobí jazyk, místo a téma. Právě tato koncepce nás drží od programového používání čistě divadelního prostoru a dává nám mimo tento prostor možnost pracovat na projektech, které mohou spadat pod site- specific a performance produkce. Právě schopnost oslovovat cílového diváka na ,,jeho území´´ považujeme za klíčovou, protože ne každá cílová skupina se o divadelní dění zajímá.
Další zajímavostí je, že naše divadlo nemá stálý herecký ansámbl, chtěli bychom, aby divadlem neustále proudily nové tváře s novými myšlenkami nápady a specifickým viděním divadla. Herci budou vybíráni na základě své kvalifikovanosti a zkušeností pro zvládnutí role. Tímto uvádíme v praxi myšlenu: Nepřizpůsobovat text herci, ale herce textu. Po určité době, bude uměleckou radou vybráno několik málo lidí, kterým bude nabídnuta delší spolupráce. Další úloha těchto lidí bude začleňovat ,,nováčky´´ do souboru, předávat jim své umění, zkušenosti a technicky je připravovat na jejich role.
Po dramaturgické stránce se chceme zaměřit převážně na autorskou tvorbu a autory dvacátého století, abychom si udrželi neustálou aktuálnost.
Divadelní soubor patrně ukončí svoji činnost ve svazku KPU ČR a vydá se svoji vlastní cestou.
Sjedeme se v Bruselu
Atomium je symbolem Bruselu. Brusel je symbolem jednotné Evropy. Sjednocená Evropa je symbolem velké a možná naplněné vize. Jsou však vizionáři, kteří svým významem nijak Evropu neutváří ani ji neovlivňují, pouze sosají dotace na své podivínské snahy bojovat s mlýny. A nemusí to být ani ty pověstné mlýny holandské.
Gustav a jeho skupina se vydává z provinčního městečka do Bruselu, aby zlomili kletbu regionální přízemnosti. Jsou mladí, chtějí mnohého dosáhnout, bojovat s lidskou tupostí a experimentem léčit patologie tohoto světa. Jsou vybráni pro velký úkol…Expo 2008…Musí zapůsobit při příležitosti 50. výročí snad nejslavnější světové výstavy z roku 1958 v Bruselu…
Storáče
Noir detektivka doslova nařezaná expresionismem, surrealismem a jinými zajímavými ismy. Jako ve správně komixově laděném příběhu nechybí černý humor, drsná slova, krásné ženy, hodně pití a drahé drogy.
Fridrich Himmelmüller je druh detektiva, který si svou kariéru teprve buduje. Děj sleduje jeho nezadržitelný vzestup a pády, které ho občas v jeho progresivním postupu vzhůru přibrzdí. Navštíví místa uvěřitelná, neuvěřitelná, páchnoucí, tlející, obskurní a samozřejmě nezapomene na navoněná zákoutí apartních salónů. Příběh je dělen epizodicky na případy, které našemu hrdinovi nejvíce pomotají nitky života a posunou ho dál k jistému konci…Ale co by to bylo za detektivku, když by čtenář znal pointu…
· Lekce (E.Ionesco)
·
